Na počátku úvah o mutěnických tancích je nutno předeslat, že poloha Mutěnic na rozhraní jižního Kyjovska, horního Podluží a oblasti hanáckých Slováků usnadňovala nejen kontakt se sousedními obcemi, ale i vzájemné pronikání některých obyčejů, písní i tanců. Mutěnice se pak při tomto pohledu jeví po stránce taneční jako křižovatka vlivů všech uvedených lokalit…
VERBUŇK
K nejcharakterističtějším tancům náležejí mužské skočné tance prestižního rázu, tančené při všech slavnostnějších příležitostech, jako jsou hody, fašaňk, svatba, vinobraní, ale i při běžných muzikách. Je to improvizovaný skočný tanec, jehož pohybový základ tvoří určité dané „cifry“, které každý tanečník osobitě obměňuje nebo kombinuje. Jako samostatný tanec začíná předzpěvem taneční písně 2/4 taktu nazývané stejně jako tanec „verbuňk“. Chlapci zpívají nejprve první sloku ve volném tempu. Při dvou přehrávkách hudby k tanci se tempo dvakrát zrychlí: poprvé se tančí volněji, po druhé rychle. Ke konci si chlapci zvoláním „Úvratí!“ vynutí na hudbě ještě jedno rychlé opakování. Pokud má píseň dvě sloky, pak po zpěvu první sloky následuje pomalejší přehrávka a po druhé sloce přehrávka rychlá, popřípadě ještě rychlé „úvratí“.
Verbuňkové písně jsou obsahově nejčastěji spjaty s vojenskou tematikou. Po nápěvové stránce bývají zhusta tzv. novouherského typu. Je to pozůstatek původu i původní funkce verbuňku, který tančívali při veršovačkách vojáků hlavně uherští vojenští verbíři spolu s vesnickými chlapci, které pak lákali mezi sebe. Chlapci však „verbovali“ nebo „cifrovali“ před muzikou i v hodovém, svatebním aj průvodu, předzpěvujíce k tomu příslušné písně.
Na konci každé zábavy žádají muži muziku o „Trnavu“. Tato varianta se vyvinula z tzv. trnavského verbuňku, v současnosti se provádí většinou v obměně, kdy muži na začátku místo cifrování nejprve dělají kliky, teprve poté se zrychlujícím se tempem cifrují.
Dívky se při verbuňku drží v kolečku. Během zpívané části se pohupují ze strany na stranu, v pomalé části hraného verbuňku překračují střídavě pravou nohou vpřed a vzad, rychlá část je doprovázena svižnými přeskoky z jedné nohy na druhou.
HOŠIJE
Jiným mužským skočným tancem rovněž prestižního rázu jsou hodové hošije. „Hošije, to je jak když se řekne hore nebo hore pozdvihovat. Chlapci jeden po druhém v kolečku před muzikú zazpívali a vyskakovali”. Tanečník si zazpívá charakteristickou píseň k tomuto tanci, hudba opakuje ve stejném tempu předzpívaý nápěv a chlapec vyskakuje, ostatní v kole mu do taktu tleskají. Dívky při hošijích tančí “kolečko” s různými variantami kroků.
VRTĚNÁ
Tančí se po předzpěvu charakteristické písně na přehrávku muziky v rychlejším tempu. První část tvoří tzv. hačky-pačky s dvojitým nátřesem, s vláčným obloučkem, s úsečným trčením paží a roztažení do strany, kdy stojí pár naproti sobě, poté přechází dvojice do postavení vedle sebe v polootevřeném držení a víří se kolem společné osy jedním i druhým směrem.
KOLOVÉ TANCE
Další skupinu tanců tvoří v Mutěnicích tance kolové. Jsou to především různé druhy polek: polka obyčejná, polka na šest, třasák – polka volnějšího tempa s potřásáním celého těla, vlivem Podluží se nyní ovšem tančí rychleji, polka “na zlína”, a valčík.
BESEDY
Mutěnská chasa je pravidelně zvána na předtančení krojových plesů v okolí, na nichž se střídá Česká a Moravská beseda.