Belegrad, Belegrad
Na mutěnských sýpkách
Ta mutěnská silnica
Ty mutěnské vinohrady
Ty mutěnští regrúti
V tej Mutěnskej dolině
V tých mutěnských vinohradech
Belegrad, Belegrad
Belegrad, Belegrad, tá turecká skala!
Nejedna mamička nejedna mamička syna oplakala.
Plakala, aj plače, slza jí padajú,
na tvrdém kamaeni Jamy probíjajú.
Plače, aj ta milá, o svého milého,
že sa jí nevrací z polečka čírého.
Máti sa jí pytá, co je ti dcéro má?
Jakú to bolesť máš, že mi nepovídáš?
Mamičko, má milá, šak mia nic nebolí,
než to mně chybuje, že milý nechodí.
Aj, skřikla mamička, sedlajte koníčka!
Jeďte pro falářa, omdlívá anička.
Běželi, běželi, viděli z daleka,
že milý s ostrohú pobodá koníka.
Běželi, běželi, ze všeckej svej síly,
s túto novinečku Aničku křísili.
Aničko, srdečko, povstaň hore z lože,
už ten lékař jede, kerý ti pomože.
Dycky mně noviny, za novinama šly,
že mého milého na vojně zabili.
Ale včil mně přišla novinečka stá,
že můj milý přijel od Nového Města.
Na mutěnských sýpkách
Na mutěnských sýpkách slanina visí.
Počkaj, bratře, až sa zmrkne,
a lež bude ráno, dostanem ju snadno.
Na mutěnských sýpkách slanina visí.
Počkaj, bratře, až sa zmrkne,
potom my ju upízneme, jen to frkne.
Ta mutěnská silnica
Ta mutěnská silnica je velice úzká
a po ní mašíruje pěchota francúzská,
ej, pěchota francúzská.
Nebyli Francúzi, aj, to byli Rusi,
oni leťá do Uher jak divoké husy,
ej, jak divoké husy.
Tá mutěnská silnica je velice drhá, po ní mašírujú vojáci do Vídňa.
Mašírujú s nima aj všeci k Dunaju, šak tam naše slze na vodě poznajú.
Co by nepoznali, šak budú krvavé, sú jich žádostiví mutěnští úřadé.
Mutěnští úřadé pomstě neujdete, nejednej mamičce syna zaprodáte.
Mamičce synáčka, sestřičce bratříčka a milej milého, pro Boha živého.
Můj koníčku vraný, zticha stupaj na most, abychom dojeli k mejej milej na noc.
Můj koníček vraný, převelice skáče, moja najmilejší naříká a plače.
Plače ona plače, stoja u kasárně: bar by sa propadly hhodonské kasárně!
Uderila jedna, uderila druhá, aj už sa syneček po ulici túlá.
Túlá sa on túlá, nemože trefiti, nechcelo mu dívča dveří otevříti.
Ty mutěnské vinohrady
Ty mutěnské vinohrady, pěkné zelené,
rosenků sú každé ráno lístky zrosené.
/:Slavíček v hájíčku zpívá, žežulka sa mu ozývá,
za mnú včéra milý nedošel.:/
Nezpívaj ně, můj slavíčku, nezpívaj ně vjec,
zmlkni aj ty, žežulenko, chcu vám něco řéct.
/:Včéra blízko vinohradů, viděli ho ludé s inú,
na mňa šohajíček zapomněl.:/
Ty mutěnští regrúti
Ty mutěnští regrúti, retujú sa na vojnu,
nad posledním pohárkem, pěsničku si notujú.
Rozbúřenú horků krev, zklidní víno z dobrých rév.
Ty mutěnští regruti, retujú sa na vojnu.
Ej, keď na tem botisku, ták rév hlinu zarosí,
darmo, darmo galánka Pána Boha poprosí.
Ten, co ju rád lúbával, před šablů sa neskoval.
Ej, keď na tem botisku, tá krév hlinu zarosí.
Ty mutěnští vojáci vracajů sa z vojny dom,
za tů dobu v galánkách uschl pro nich lásky strom.
Aj ten starý vinohrad, nemá už jim čeho dat.
Ty mutěnští vojáci vracajů sa z vojny dom.
V tej Mutěnskej dolině
V tej mutěnskej dolině túží šohaj po víně
/: túží šohaj po vínečku,
volá na svů frajárečku,
frajárečko nalej ně :/
Frajárečka rozmilá, vínečka mu naléla
/: do džbánečka skleněného
vínečka ryzlinkového,
aby sa mu lúbila :/
V tých mutěnských vinohradech
V tých mutěnských vinohradech, kukačky kukajú,
tých mutěnských švarných chlapců, na vojnu chytajú.
Chytajú jich při měsíčku, chytli mně milého,
a já za ňho půjdu pro sit, císára samého.