Rožky jsou zhotoveny z tuhé lepenky potažené červeným brokátovým hedvábím s vetkávanými zlatými a stříbrnými květy, v zadní části je čepec zploštělý dolů (tvoří dva růžky) a v přední části má mírně lomený tvar. V prostřední části přes červené hedvábí je napříč široká malovaná stuha a nad ní upevněna „frča“ ze čtyř (dříve z pěti) obloučků malovaných mašlí, z nichž dvě spadají do poloviny zad. Vzadu byly dříve copy stočeny do drdůlku, do něhož se upevňovaly rožky jehlicemi. Dnes nosí dívky uměle zapletenou „zahrádku“ z umělých vlasů, přivazující se šňůrkami k zátylku. Zátylek se může dále zdobit voničkou z umělých květů.
Rukávce tvoří krátká plátěná košilka s baňatými molovými (tylovými) rukávy sahajícími k loktu. Asi 10 cm od spodního okraje rukávu je všita bílá šňůrka, kterou se rukáv stáhne a sváže v nadloktí. Část pod stáhnutým místem se nazývá
„tacle“. Ty jsou ozdobeny jemnou bílou výšivkou a okraje lemuje široká bílá krajka, obdobně jako u obojku a zástěry. Pod rukávce se ještě obléká spodní košilka s krátkými rukávy zakončenými krajkou, která je dlouhá přibližně jako nejmenší kasanice, dolní okraj je rovněž obšitý plátěnou krajkou.
Kordulka se obléká na rukávce a jedná se o velmi starobylou součást dívčího kroje. Vyzdobení se skládá z barevných proplétaných šňůr, navrapených stuh a stužek a ze šňůreček tvořených skleněnými drobnými korálky. Nynější úprava se podstatně zjednodušila a pracnost nahradilo okázalejší pošití stříbrnými i zlatými flitry.
Obojek je obdélník o rozměrech 30 na 40 cm z jemného molového plátna. Na zádech se připevňuje špendlíkem a pod krkem se uvazuje tenkou tkaničkou. Jde o velmi bohatou formu bílé výšivky a olemování tvoří opět široká bílá krajka „čipka“. Původní mutěnský obojek byl větší než podlužácký, proto se mutěňankám také někdy přezdívalo „popeluše“.
Kolem krku se uvazuje
krejzlík – malý úzký límeček vyrobený z naskládaného tylu přešitého světle modrou mašlí, která je vyzdobena užší skládanou bílou mašlí a ozdobnými patáčky. Tato krojová součástka se v jednotlivých obcích velmi liší.
Malované mašle spadající až k spodnímu okraji fěrtochu a pod krkem uvázané „na smečku“ (mašličku) jsou výraznou ozdobou slavnostního dívčího kroje. Jde o práci lidových maléreček, oblíbené jsou jak vzory květinové, tak „svéráz“ typický pouze pro oblast Podluží. Rovněž kolem pasu má dívka uvázanou malovanou stuhu, jejíž ornament se shoduje s ornamentem mašlí pod krkem a na rožkách.
Sukně vyzdvihují zdůrazněnou siluetu mladých dívek ve slavnostním kroji, podpořenou nošením až 6 spodních sukní zvaných „kasanice“. Spodničky jsou šity z pevnějšího bílého plátna, dole olemované úzkou kraječkou a zhotovují se od nejkratší po nejdelší (asi po 2 cm). Svrchní sukně se podobně jako spodní oblékají přes hlavu a jsou zdobené sámkováním – současnému počtu až 12 sámků předcházelo původních 6 až 9. Sukně ke svátečnímu kroji jsou zhotovovány z lehčích materiálů jako je brokát, silon, polyester, satén či rongo.
Fěrtoch je druh bíle vyšívané zástěry, která v druhé polovině 19. století postupně nahradila starobylejší z hladkého hedvábí s krajkovou obrubou zlaté, stříbrné či černé barvy. Zástěra je opět olemovaná „vláčkovou“ krajkou a v současnosti jde o výšivku na podkladovém molu. Oproti starším dvěma širokým formám se nyní ustálily tři užší formy s rostlinnými motivy či svérázu.
Čižmy ke slavnostnímu kroji se dodnes vyrábí ze ševra (kozinky) a kramflík je zdobený mosaznou podkovičkou. Ozdobné vyšívání je provedeno zeleným dírkovým hedvábím na patě a nártu, holinky však na rozdíl od mužského obutí již nejsou vyšívané, ale varhánkované. Varhánkování se provádí tím způsobem, že se holinka nejdříve namočí do vody, ve které je rozdělaný klíh a ihned se dává na dřevěný rám se vzorem varhánků. Holinka se pak vtlačí do rámu, nechá se uschnout a po uschnutí a stáhnutí z rámu jsou varhánky hotové. Dřevěné rámy si zhotovují čižmáři sami a následné vrapení se řídí i podle toho, zda zákaznice má silnější či slabší nohu. Nakonec se kolem podpatků vloží mosazný drátek a okraje podešví se zabarví do červena.
Vdané ženy odkládají rožky, místo nich nosí hedvábný malovaný šátek s květinovým vzorem nebo svérázem. Rukávce a kordulku nahrazuje jupka – kabátek v barvě sukně lemovaný na rukávech a dolním okraji portou (vyšívanou krajkou). Vedle malovaných mašlí nosí často ženy mašle molové s vyšíváním, které doplňuje obojek jako u svobodných dívek a fěrtoch – zvaný „canglový či cangláč“ s vykrojenými vyšívanými okraji a dvěma formami.
Tato varianta kroje „za slovenku“ je také někdy využívána svobodnými dívkami v zimním období. V posledních letech si jej některé oblékají na večerní pondělní hodovou zábavu, která je určena ženáčům.
Některé dívky také nosí obnovený původní mutěnský kroj, jehož hlavními znaky jsou turecký šátek uvázaný „na rožky“, vyšívané šňůrky, bílá nebo růžově květinovaná vrchní sukně z průsvitného materiálu a tmavě modrá saténově-lesklá zástěra se širokým bohatě barevně vyšívaným květinovým pruhem u spodního okraje.
Všední kroj, tzv. „červenica“ se vyznačuje jasně červenou sukní, černou kordulkou zdobenou stříbrnými či zlatými patáčky – kordulka je uvázaná na rukávcích červenými mašlemi, mollovými či plátěnými rukávci zakončenými plátěnou čipkou, červenou mašlí uvázanou vepředu a ve vlasech, případně červeným šátkem s bílými puntíky.
